Byla tedy motivem k šikanóznímu chování mého spolužáka nikoli "oprávněnost" jeho domněnky, že mám být úchyl, ale prachsprostá závist. Na kluky jsem nikdy nebyl, normálních klukovských kámošů, co jsme spolu chodili na fotbal, do kina, nebo později někdy i do hospody či na tah, měl jsem také dost. A propos: pro homosexuály jsem i přes svoje jemnější vzezření nikdy nebyl typ a na plovárnu proto bez "nebezpečí" chodím kdy chci. A nestalo se mi proto nikdy, že by mě tam nějaký úchyl obtěžoval.